Vlastnosti, které se kočkám obvykle připisují, jsou nezávislost a individualismus. Z tohoto důvodu si majitelé často myslí, že svého mazlíčka mohou naučit málo a ani se tolik nesnaží. Jak vychovat kočku?

Každý kočičí hlídač jistě pozoroval, že jeho mazlíček okamžitě přiběhne, když uslyší šustění obalů od krmiva. To je nejlepší důkaz toho, že se kočky učí. Pokud je tento proces správně nasměrován, lze čtyřnožce vychovat tak, že soužití pod jednou střechou je zdrojem radosti.

Jaké faktory je třeba vzít v úvahu při výchově kočky?

Abychom byli při výchově kočky úspěšní, je nutné brát ohled na její potřeby a instinktivní chování. Jsou to podmínky, které nelze změnit a pokus o jejich úpravu v procesu učení musí skončit selháním opatrovníka a frustrací zvířete. Do repertoáru přirozených aktivit kočky patří lov, drbání a značkování svého revíru. Když si vezmete čtyřnožku pod střechu, nemůžete očekávat, že změní svou geneticky podmíněnou osobnost, která umožňuje divokým jedincům přežít v přírodních podmínkách.

Vychovat kočku znamená naučit ji naplňovat své potřeby způsobem přijatelným pro člověka – přimět mazlíčka „nelovit“ pro nohy spícího opatrovníka, ale pro své hračky, místo ničení používat škrabadlo nábytek. K nezbytným prvkům výchovy domácích mazlíčků patří také naučení se používat pelíšek, vymezení zón, které může zvíře považovat za své území, úprava doby aktivity tak, aby mazlíček nerušil spánek ošetřovatelů.

Zároveň je třeba pamatovat na to, že sebelépe vychovaná kočka se pudu nezbaví. V mnoha případech je správné nesnažit se mazlíčka požadovanému chování naučit, ale např. správně uspořádat prostor nebo provést kastraci (aby si kočka nepoznačila prostor močí). Soužití s kočkou pod jednou střechou vyžaduje do značné míry i přijetí kočičí povahy, kupř.

Jak dobře vychovat kočku?

Kočku můžete vychovat v každém věku, i když nejlepších výsledků rozhodně dosáhnete učením od prvních týdnů života. Kočky jsou velmi inteligentní zvířata, ale nejsou schopny abstraktního myšlení. Při učení jsou obvykle schopni zvládat jednu dovednost po druhé, proto se vyplatí tréninkové aktivity rozdělit do sekvencí.

Základním principem je vědomé využívání pozitivních podnětů a odměňování vhodného chování. Vědě rozhodně neprospívá nervózní atmosféra a tím spíše tresty za nežádoucí činnost. Pouze v klidu a pocitu bezpečí začne mazlíček jednat v souladu s očekáváním majitele. Karany v něj ztratí důvěru a nanejvýš se naučí, že existují určité věci, které nesmí dělat, když je poblíž člověk.

Chcete-li vychovat kočku, musíte vypozorovat, co ji nejvíce motivuje. Nejčastěji se jedná o pamlsky, i když pro mnohé jedince je dostatečně atraktivní odměnou například hra s opatrovníkem. Kočka bude ochotně opakovat požadované chování s vědomím, že za ně bude odměněna. Proto ho při učení musíte odměnit pokaždé, když udělá správnou věc. Nevhodné chování stačí ignorovat. Po nějaké době – na základě klasického a operantního podmiňování – bude mazlíček jednat podle naučeného vzoru, bez ohledu na to, zda se mu dostane uspokojení. Například vždy, když zvíře začne škrábat na židli, je potřeba ho přesunout na škrabadlo, a když ho použije, dát mu pamlsek. Kočka se tak naučí, že se tato činnost vyplácí a díky pozitivním asociacím se k ní bude ráda vracet.

Co ještě stojí za to naučit kočku?

Pomocí kondicionování si kočka zvykne na používání pelíšku nebo stravování na určeném místě. Na stejném principu můžete naučit čtyřnožce reagovat na vlastní jméno nebo cestovat autem. Takové dovednosti mazlíčkovi rozhodně usnadní ocitnutí v různých situacích a ušetří mu (a také lidský) stres. Na rozdíl od zdání se kočičí individualista může také naučit mnoha „trikům“, například skákat na povel na kolena nebo aportovat míč. Pokud jsou tyto aktivity pro zvíře formou zábavy a výrazem pouta s hlídačem, rádo je zopakuje.

Šimon Wisch