40 DNÍ NA VRÁCENÍ
Jen u nás!
DOPRAVA ZDARMA!
Objednávky nad 799Kč

Moje Historie adopce - č. 2 Kočičí Dočasky

Nikdy jsme s přítelkyní nečekali, že budeme mít kočku. Jednoho dne nás však něco povzbudilo k tomu, abychom přezkoumali profily kočičích nadací. Přítelkyni okamžitě padla do oka krásna malá trikolórka. Zavolali jsme do útulku pro více informací a dozvěděli jsme se, že kotě má pravděpodobně kočičí rýmu a že je již rezervována. Byli jsme velmi zarmouceni, ale nechtěli jsme to nechat být. Dozvěděli jsme se, že žena, která si ji rezervovala, to neudělala proto, že by se ji to kotě zalíbilo, ale chtěla červenou kočku a že ve fundací není žádná taková - z trucu řekla, že dokud nenajde červenou kočku, chtěla si ji rezervovat. Smířili jsme se s myšlenkou, že kotě k nám nepřijde, ale když jsme šli k veterináři, aby se na ní podívat, bylo nám jí tak líto, že jsme každý den volali, abychom zjistili, jak se cítí a zda je jí lépe. Po týdnu jsme dostali telefonát od dobrovolnice, že nikdy neviděla takový zájem o kočku a rozhodla se, že bychom mohli přijít a vzít si naši Tosiu.

Po přijetí a přechodu musí kočky znovu začít důvěřovat lidem.


Stále jsme s ní měli nějaké starosti, téměř celá zdravotní karta již popsaná s nemocemi a léky, i když je jen méně než rok stará. Tohoto rozhodnutí však nelitujeme. Po této adopci jsme se rozhodli požádat nadaci, abychom zjistili, jak můžeme pomáhat. Rozhodnutí bylo učiněno na dočasný domov, ve stejný den jsme si šli k veterináři převzít nové dočasky. Vybrali jsme dvě malé černé koťátka, které se staly oběťmi lidské hlouposti a bezohlednosti. Navzdory tomu, že nadace spolupracuje s komunitou, ze které byly odebrány v kritickém stavu, nikoho nezajímalo, že kočky se rodí s pokročilou kočičí rýmou. Prvních pár měsíců svého života strávili na klinice, byla tu opravdu malá šance, že se jim vrátí zrak. Dostali jsme kotě, jehož stav byl zdaleka nejlepší mezi sourozenci a kočku, která stále vyžadovala neustálou léčbu očí. Bohužel, prokletí sourozenců bylo, že všechny kočky byly černé. Je známo, že černá kočka přináší smůlu a po dlouhou dobu kočky nemohly najít domov. Kocourek si rychle našel dům, protože to byl sibiřský typ kočky. Ale kočka, stále trochu vystrašená z toho všeho, už nebyla "v kurzu" a po velmi dlouhou dobu nikdo ohledně ní ani nezavolal. Nakonec nám projevila důvěru a ukázala, jaký je to skvělý mazlíček.
Po ošetření kastrací nebo sterilizací mají kočky samice speciální obleček.


Obě nás vítají každý den u dveří a celé dny by mohly trávit na našich kolenou. Rozhodli jsme se ji adoptovat a zůstala již s námi. Takže takhle vypadá naše neplánované vlastnictví kočky, nyní máme dvě a stále jsme dočasným domovem, kde se kočky zotavují a hledají nové, milující majitele.


Ještě budu vyprávět příběh našeho posledního dočáska, který byl starý peršan v tragickém stavu. Peršana někdo v noci umístil na 24-hodinovou kliniku, když v ní již nikdo nebyl. Kocourek byl strašně zanedbaný a vyhublý. Sama chůze mu dělala potíže. Veterináři mu museli oholit celou srst, měl takové kudrny sahající až k jeho kůži, že při holení mu praskala kůže a byli nuceni to zašít několika stehy. Kromě toho měl kocour na sobě spoustu blech a jejich výkalů. Ukázalo se, že Peršan je 9-letým stařečkem s pouze 4 zuby, takže může přijímat pouze mokré krmivo. Strávil týden na klinice, týden na infuzí a týden na „být či nebýt“, protože majitel kliniky mu dal týden na nalezení domova, nebo jde do útulku.

Doktoři se ptali každého hosta, jestli zná někoho, kdo by chtěl adoptovat tohoto kocourka. Bohužel uplynul týden a po kocourka se nikdo nepřihlásil. Pak se naštěstí vedoucí nadace ocitla na klinice, veterinář jí ukázal kocoura a ona se rozhodla, že ho mám vzít do své péče. Kocourek ke mně dorazil celý špinavý ze svých výkalů a výkalů blech. První dny jenom spal a jedl, aby trochu přibral na váze. Předpokládám, že se stal obětí množírny koček , kde když se již chystal odejít do důchodu, nebyl ziskový a byl vyhozen. Ukradl srdce celé mé rodiny a nikdo nechtěl, aby se dostal do cizích rukou a že by mu někdo neublížil, a tak žije s mými prarodiči, kteří jsou šťastní, že mají kočku na staré roky.

Zanedbaná perská kočka od adopce. Aniž by se staral o vlasy Peršanů, zarostlými spleti a jediným řešením může být ostříhat srst.

Příběh kočičího tria je jedním z vítězů naší FB soutěže Historie adoptovaných. Blahopřejeme!