Polský honič - Encyklopedie psích plemen
Polský honič je druhé původní plemeno ohaře pocházející z Polska. Tento pes je však svým vzhledem více podobný slovenskému ohaři než polskému honiči – rovněž původnímu psovi. Polský ohař je dodnes považován za poklad jižního Polska. Obzvláště ceněný v loveckých a mysliveckých kruzích. Od Tater po Bieszczady, Pieniny a Beskydy se dodnes aktivně věnuje lovu divočáků a vysoké zvěře, ve kterém je velmi úspěšný.
Historie plemene
Polský honič patří k pěti polským psím plemenům. Kromě toho můžeme rozlišit polského honiče, polského chrta, podhalského ovčáka a polského nížinného ovčáka. Polský honič byl posledním ze všech, kterého uznala FCI, ale má jednu z delších dějin. Ve skupině honičů se však vyskytuje pouze společně s polským honičem.
Honiči pocházejí ze psů sv. Huberta a jsou historicky spojeny s Polskem 13. století. Právě tehdy probíhal na území bývalého Polska intenzivní lov, jehož psi tohoto typu byli nedílnou součástí. Psi byli vybíráni pro své užitkové a lovecké schopnosti a také orientaci v terénu. Nejlepší jedinci se účastnili dalšího šlechtění a tak se plemeno formovalo. Za 2. světové války se psí populace výrazně snížila - a to až do takové míry, že po roce 1946 bylo pro obnovu plemene nutné vyhledávat a odchytávat jednotlivé, přeživší jedince z Polska a blízkého okolí.
Plukovník Piotr Kartawik sehrál velkou roli v rekonstrukci plemene polský honič a kolem roku 1960 importoval několik polských honičů a fen z Litvy do Wrocławi. Po pár letech dovezl další jedince, tentokrát z oblasti Bieszczady. Při šlechtitelské práci si všiml rozdílů mezi těmito liniemi – litevskou a bieszczadskou. Dnes jsou obě linie dvě samostatná psí plemena uznaná Polským kynologickým svazem.
Polský ohař byl poprvé uznán FCI až v roce 2006 na Světové výstavě konané v Polsku! Plemeno bylo oficiálně a plně uznáno v roce 2017. Polský honič byl zařazen do skupiny VI - honiči a příbuzná plemena.
Vzhled
Polský honič je pes středního plemene. Postava je obdélníková, s malými kostmi. Standard stanoví výšku polského honiče na 55-59 cm v kohoutku. Feny jsou o něco menší a jemnější než samci. Rovná záda, mírně skloněná záď. Ocas je vysoko nasazený, nesený vodorovně nebo vzhůru. Hrudník je široký a hluboký.Hlava polského honiče je úměrná jeho tělu. Má jasný stop a střední řasení. Oči polského honiče jsou tmavé a středně velké. Uši svěšené, velké, zaoblené.
Polský honič má extrémně lesklou, sytě zbarvenou srst. Povolené barvy jsou černá s pálením, hnědá s pálením a červená.
Vzhled polského honiče připomíná slovenského ohaře. Polský honič je o něco menší a lehčí než on. Polský honič i přes svou příbuznost není podobný polskému honiči.
Charakter
Polský honič je přirozeně vyrovnaný a sebevědomý. Je to pes s typickými rysy loveckých plemen - vytrvalý, statečný, s velkým loveckým pudem. Polský honič ochotně plní úkoly a výcviková cvičení, ale velká divokost v srdci tohoto psa neumožňuje chovat polského honiče společně s menšími zvířaty. Psi tohoto plemene mají tendenci pronásledovat a chytat jiná zvířata. Opatrní byste měli být zejména na procházkách, kde potřebujete pro psa pevné vodítko a obojek. Jinak se pes může vytrhnout a pronásledovat zvěř, protože ji považuje za kořist. Polští honiči byli zvyklí na lov jelenů a divokých prasat .
Polský honič se nehodí do buytu. Je to poměrně hlučný pes a vyžaduje hodně pohybu. K cizím lidem spíše nedůvěřivý .
Cena
Většina chovů polského honiče se nachází na jihu Polska, zejména v horských oblastech, např. Bieszczady.
Při výběru štěněte polského honiče nezapomeňte pečlivě zkontrolovat jeho místo původu a neberte štěňata, kterým ještě není 12 týdnů. Do této doby není štěně správně socializované a potřebuje kontakt s matkou a zbytkem vrhu. Odebrání štěněte matce před dosažením 12 týdnů může mít za následek problémy s chováním. Pes tohoto plemene není příliš náročný na finanční výdaje, je prostě potřeba věnovat více času společným aktivitám.
Karolína Luščíková
