Karakal je statná, rychlá kočka s charakteristickým chlupatýma ušima. Karakaly byly obdivovány především v přírodě nebo v zoologické zahradě. Série memů o Gregory the caracal z Ruska však dala karakalům velkou popularitu a dala naději majitelům koček, aby si tuto kočku nechali doma. Gregoryho opatrovník ukázal všední život a dobrodružství karakala, které byly prezentovány zajímavou a zábavnou formou, díky čemuž si kočka získala miliony obdivovatelů a iniciovala módu pro Big Floppa - sérii hraček a atrakcí s karakaly.

Karakal je divoká, malá kočka. Od svých velkých bratří se liší mimo jiné svým chováním. Neřve, velmi dbá na hygienu a péči o srst a jí vsedě. Znamená tato podobnost s domácími kočkami, že karakaly lze chovat doma?

Jak vypadá stepní karakal?

Karakal je kočka s protáhlým tělem a viditelnými svaly. Dospělý karakal dosahuje výšky ramen 50 cm, délky těla 60-100 cm a tělesné hmotnosti 9-28 kg. U samců je výrazný pohlavní dimorfismus, samice mohou být až o polovinu lehčí a menší než samci. Nicméně bez ohledu na pohlaví mají karakalové dlouhé ocasy až 30 cm.

Charakteristické pro karakaly jsou uši, přesněji černé a dlouhé chomáče umístěné na špičkách uší. Celý hřbet a okraje uší jsou u tohoto druhu koček černé. Oči jsou velké, obvykle v odstínech žluté, zlaté, hnědé a mají vždy šikmý tvar. Karakal má velmi výrazné vibrissae polštářky, navíc zvýrazněné černými linkami táhnoucími se od pysků až po zánártní kosti. Samotné vousy jsou dlouhé a silné. Nos je velký, jemně růžový. Na čele jsou dvě nebo tři svislé černé čáry připomínající písmeno M. Podobné čáry se objevují u ruských modrých koček.

Karakaly jsou velmi svalnaté. Dlouhé nohy a široký hrudník poskytují vysokou fyzickou sílu.

Karakalové mají hustou a měkkou srst s mírně nadýchanou strukturou. Tato srst dokonale slouží jako tepelná izolace a chrání zvíře před vlhkostí. Standardní barva je tmavě hnědá, okrově hnědá.

Karakal v přírodě

První zmínka o karakalách pochází z roku 1776, ale tento druh byl uctíván již ve starém Egyptě. Byl oceněn do té míry, že jeho podobizny byly umístěny na sochách a obrazech. Přirozeným prostředím karakalů jsou stepi, savany a pouště. Tyto kočky pocházejí z Afriky a to je stále jejich nejčastější místo výskytu. Karakalové se nejlépe cítí ve velkých oblastech se suchým klimatem, kde jsou poměrně početní. V některých oblastech se karakalům daří tak dobře, že jejich počet výrazně přesáhl kapacitu prostředí, a proto začali být považováni za škůdce.

Karakal má 8 poddruhů. Jeden z nich je považován za ohrožený. Tím je karakal turkmenský.

Karakal domácí nebo divoký?

Karakalové jsou od přírody divoké kočky, ale jejich inteligence, zvídavost a adaptační schopnosti byly oceňovány již ve starověku, a proto se pokusy o domestikaci těchto zvířat mnohokrát opakovaly. Výsledky takových podniků nebyly tak viditelné jako ty při domestikaci núbijských koček z nichž pocházejí domácí kočky. Karakalové byli dostatečně ochočení, aby se přiblížili k domovům, ale v posledních letech byly chovné linie zušlechtěny do takové míry, že je možné, aby se zvíře přizpůsobilo životu pod jednou střechou jako lidé.

Karakalové, stejně jako kočky domácí nebo divoké kočky, se naučili komunikovat prostřednictvím mňoukání a řeči těla – zejména pohyby uší a vousů. Pokud se rozhodnete pořídit si karakal, musíte se naučit číst signály vysílané karakalem, abyste mohli včas reagovat a dát kočce prostor.

Karakal doma – je to dobrý nápad?

Pokud se rozhodnete pořídit si karakala, měli byste mu přizpůsobit celý svůj dům nebo mu určit speciální, velkou plochu jen pro něj. Doma byste si měli zajistit veškeré potenciálně nebezpečné vybavení, ale i jídlo a místa, kde by se karakal mohl ukrýt. Skříňky, kabely, zásuvky, potraviny, drobnosti a nábytek , zejména pohovky a křesla se vyplatí zakrýt připevněnými svislými nebo rohovými škrabadly. Pro karakala je potřeba postavit voliéru, dá se po vzoru voliér pro kočky, ale měla by být větší a prostornější. Dobrý nápad je nainstalovat lezecké plochy, přidat kameny, větve a postavit jezírko. Pamatujte, že karakalové jsou velmi živé a rychlé kočky. Při běhu dosahují rychlosti, která je ve světě koček unikátní a to až 80 km/h. Potřebují běhat a skákat do velkých výšek. Vyplatí se jej krmit čas od času jídlem ve výšce, například tak, že maso připevníte na lano, aby k němu karakal musel při lovu přiskočit. V přírodě karakalové používají speciální taktiku lovu a neustále vymýšlejí to nejlepší a nejúčinnější řešení.

Karakal potřebuje hodně stimulace a aktivity, budete potřebovat odolné hračky, škrabadla, kousátka. Karakal může být vycvičen k chůzi na vodítku, ale podmínkou je dobře padnoucí a pevný postroj postroj.

Karakal se dožívá až 20 let, jde tedy o rozhodnutí na mnoho let života. Během kterého se pravděpodobně budete muset vzdát svých tužeb ve prospěch potřeb tohoto zvířete. Karakal není vhodný do domácnosti s dětmi nebo jinými zvířaty. Měl by být chován jako jediný mazlíček v domácnosti.

Strava Karakala

Karakalové jsou typickými predátory. Díky své vysoké inteligenci mají velmi pokročilé techniky lovu a operují velmi přesně. Karakalové se obvykle živí čerstvě ulovenou zvěří. Jejich hlavním zdrojem živin je svalovina a droby savců. Nejčastěji si vybírají mladé antilopy a další býložravá zvířata, ptáky, hlodavce a dokonce i opice. Ryby mají také rádi, ale kvůli vyšší obtížnosti jejich ulovení si je méně vybírají jako hlavní jídlo. Pro zpestření jídelníčku je vhodné také ovoce.

Pořizovací cena

Karakal z farmy stojí kolem 20-25 000 eur.

Náklady na chov karakala jsou obrovské. Voliéra, zabezpečení domácích spotřebičů, škrabadla to jsou jen některé z výdajů.

Chovatel musí mít platný doklad CITES a dále je povinen zaevidovat nákup a úhyn zvířete.

Karolína Luščíková