Kočka divoká je dravý savec patřící mezi kočkovité šelmy. Tento druh byl poprvé popsán v roce 1775, kdy byla jeho početnost v evropských lesích poměrně vysoká. Roky lovu divokých koček a zabírání jejich území lidmi vedly k riziku vyhynutí. V současné době jsou divoké kočky zařazeny mezi ohrožené druhy.

Evropská divoká kočka viděná ve volné přírodě může být na první pohled zaměněna za kočku domácí. Oba druhy jsou si podobné velikostí, barvou i chováním. Divoké kočky jsou divoká zvířata, nejsou domestikované a nelze je chovat jako domácí mazlíčky.

Vzhled

Evropská divoká kočka je malá . Dospělá kočka váží přibližně 7 kg, ale je viditelný pohlavní dimorfismus. Samice (do 6 kg) váží o něco méně než samec (do 7,5 kg). Největší exempláře mohou dosáhnout tělesné hmotnosti 10 kg, délky těla až 70 cm a délky ocasu až 30 cm. Charakteristickým znakem divokých koček je jejich dlouhý, velmi nadýchaný ocas. Hlava kočky je široká, oči velké, nejčastěji zelené nebo žluté.

Barva divokých koček je tmavě hnědá nebo žlutošedá. Na bocích mají černé pruhy, na zádech velký černý pruh a na ocase černé kroužky. Důležité je, že pruh na hřbetě nesouvisí se znaky na ocase divoké kočky.

Kde žijí

Ve volné přírodě kočky divoké obývají především kontinentální lesy Eurasie. Tyto lesy se vyznačují poměrně hustými stromy a sevřeným uspořádáním korun stromů, které se navzájem vlastně dotýkají. Lesy kde kočky divoké žijí jsou většinou složeny z listnatých stromů.

Jak rozeznat kočku divokou od kočky domácí?

Evropská kočka divoká je větší a těžší než kočka domácí. Ocas kočky divoké je tlustý, načechraný a má tupou špičku, zatímco ocas kočky domácí je tenký a ke konci se zužuje.
Divoké kočky obvykle nemají bílé znaky, zejména bílou bradu, která je často vidět u koček domácích.
Kočka divoká má podél páteře černý pruh. Tento pruh se nepojí se znaky na kočičím ocasu

Kočka divoká a rys

Rysi a divoké kočky jsou považovány za kočičí predátory. Obě kočky jsou chráněné druhy. Pokud jde o vzhled, výrazně se od sebe liší. Kočka divoká je mnohem menší než rys. Divoké kočky jsou velikostí srovnatelné s velkými domácími kočkami, rysi zase velikostí velkých psů, např. labradora nebo ovčáka. Rysi mají zadní nohy delší než přední, divoké kočky mají končetiny stejně dlouhé. Rysi mají na uších střapce, kočky divoké mají uši špičaté, bez další srsti. Rysi mají světlou barvu se skvrnami.

Chování

Divoká kočka neumí řvát jako velké kočky, ale ve chvílích uvolnění nebo bolesti hlasitě vrní a ve chvílích strachu také vrčí a syčí. Divoké kočky také neumí mňoukat, což je typické pro domácí kočky, které tento zvuk využívají ke komunikaci s lidmi.

Divoké kočky si upravují srst dlouhé hodiny, což je vlastnost, kterou sdílejí s domácími kočkami. Divoké kočky jsou samotářská zvířata, aktivní večer a ráno. Zbytek dne prospí. Divoké kočky se v přírodě dožívají 7-10 let, ale v zoo se jejich životnost dokonce zdvojnásobuje.

Potrava

Kočky divoké loví po setmění, jejich potravou jsou nejčastěji ptáci, drobní savci a hlodavci - rejsci, zajíci, krtci. V období nedostatku , kdy je nemožné najít a ulovit kořist, se divoké kočky živí mršinami kopytníků.

Divoké kočky loví na zemi a jedí vsedě. Od velkých koček, které jedí vleže je odlišuje i způsob jejich stravování.

Divoké kočky - fotografie

Karolína Luščíková