Kočičí toaleta je základní a povinnou výbavou domácnosti, ve které bydlí kočka. Měla by být místem, kde se zvíře cítí bezpečně. Kočky přikládají velkou váhu výběru toalety a steliva. Jak tedy vybrat nejlepší kočičí toaletu, kam ji umístit a jak často provádět čištění? Odpovědi na tyto otázky by měl znát každý milovník koček.

Kočičí hygiena je stále aktuální problém. Úzce souvisí se způsobem života – špatnou výživou koček a nedostatkem pohybu, v nemalé míře také s nesprávným používáním kočičích záchodů. Nevhodná velikost, forma, tvar, nevyhovující stelivo, nedostatečně častý úklid nádoby, nadměrná dezinfekce – všechny tyto příčiny mohou způsobit, že kočka bude vykonávat potřebu mimo toaletu.

Druhy kočičích toalet:

Plastové a keramické toalety

Materiál, ze kterého je toaleta pro kočky vyrobena, má své klady i zápory. Valná většina dostupných toalet je zhotovena z plastů, avšak jejich kvalita je rozdílná. Běžné plastové záchody lze pořídit již za několik málo set korun, což umožňuje jejich častou výměnu a není třeba obávat se, že budou na trhu nedostupné. Jsou nejrozšířenější, lze volit mezi rozličnými tvary, rozměry, typy a velikostmi. Díky nízké hmotnosti je můžeme snadno přenášet na libovolná místa. Na plastových kočičích toaletách mohou poměrně snadno vznikat škrábance, ve kterých se mohou rozvíjet mikroorganismy, proto je u plastových toalet tak důležitá pravidelná hygiena a důkladná dezinfekce. Mezi vkusné a zajímavé toalety pro kočky patří toalety Curver.

Keramické záchody pro kočky jsou novinkou na trhu, navrženou v Polsku, která si získává příznivce po celém světě. Keramika je nejhygieničtější, snadno omyvatelná a dezinfikovatelná. Tyto toalety jsou těžké a odolné, vyjma odolnosti proti pádu. Neabsorbují pachy, jsou odolné proti poškrábání. Velkou předností keramické toalety je její ekologičnost, mimoto svým pěkným vzhledem dokáže zkrášlit interiér. Nevýhodou je vysoká cena.

Otevřená toaleta

Kočičí toaleta s nejpřirozenějším vzhledem. Při používání se kočka může rozhlížet a pozorovat okolí. U otevřených toalet se může do prostoru více šířit zápach a vypadávat stelivo. Pomůže častější úklid nečistot a mytí toalety, podložka usnadní udržování okolí toalety v čistotě.

Krytá toaleta (uzavíratelná)

pohodlná a z pohledu majitele kočky velmi praktická toaleta. Minimalizuje roznášení steliva po bytě a zamezuje vysypávání během hrabání. Do krytých toalet lze přidat uhlíkové filtry, které zadržují nepříjemný zápach. Kočky, které dříve používaly odkryté toalety, mohou být při prvním kontaktu s krytým záchodem nedůvěřivé a vyhýbat se mu. V tom případě odstraníme kryt, aby si kočka na novou toaletu zvykla, postupně přisouváme víko blíž a po nějaké době spodní díl víkem zakryjeme. Někdy je také vhodné odstranit dvířka, protože i ty mohou zvíře odradit. Dvířka zcela omezují kočce výhled, často nepříjemně drhnou o její srst a záda. Po odstranění dvířek by si kočka na uzavíratelnou toaletu měla zvyknout.

Odlučovací toaleta

Může být otevřená i krytá. Uvnitř této toalety se nachází síto, kterým propadává stelivo, nečistoty a zhrudkovatělé stelivo zůstávají na sítu, což usnadní jejich likvidaci. Odlučovací toaleta není vhodná pro kočky s častými zažívacími problémy (řídká stolice, drobné výkaly). Do odlučovacích toalet se doporučuje používat hrudkující stelivo.

Samočisticí toaleta pro kočky

Nejnovější typ toalet automaticky prohrabává stelivo a odvádí nečistoty. Odpad je soustředěn do sběrné nádoby, odkud jej lze snadno odstranit. Nádoba je prostorná, nečistoty v ní mohou ležet dlouho, což je pro kočku nepříjemné s ohledem na zápach, vzniká také nebezpečí množení bakterií a parazitů. Tyto toalety jsou doporučovány pouze kočkám emočně stabilním, vyrovnaným a zdravým. Samočisticí toalety jsou také hlučné a mohou působit na kočku dezorientačně.

Velikost kočičí toalety – velmi záleží na věku a plemenu kočky

Koťata s ohledem na svou velikost nepotřebují příliš velkou toaletu, jenže rychlý růst vyžaduje výměnu toalety na větší. Jak velký záchod tedy pro kočku zvolit? Kočka by se měla v toaletě pohodlně otočit a udělat pár kroků dopředu i dozadu. Délka nádoby by neměla být kratší než kočka a pokud je toaleta krytá, pak by se neměl kryt dotýkat hlavy zvířete.

Při výběru toalety pro koťata nebo starší kočky je třeba zohlednit výšku bočních stran, především u vchodu. Zejména starším kočkám mohou vysoké okraje působit potíže při přelézání. Souvisí to se změnami hybnosti, bolestí kloubů a páteře a revmatem. Bolest si budou dávat do souvislosti s toaletou a budou se jí vyhýbat.

Pro kočky větších plemen jsou určeny speciální, větší toalety xxl, např. pro mainské mývalí kočky nebo pro britské kočky. Může se stát, že velká kočka nechtěně vykoná potřebu mimo toaletu jednoduše proto, že se do malého prostoru nevejde. Kryté toalety tomuto problému částečně zabrání, nicméně může docházet k opakovanému ušpinění stěn záchodu.

Pro domácnosti, kde žije více koček, je doporučováno, aby počet toalet byl stejný jako počet koček, případně jedna toaleta navíc. Pravidlo +1 je obzvlášť důležité v bytech s 2-3 kočkami, při větším počtu koček a na základě pozorování vzájemných vztahů mezi nimi se doporučuje umístit v bytě tolik toalet, kolik umožňuje velikost bytu. Vždy je lepší mít toaletu navíc, než aby nám jedna scházela.

Umístění kočičí toalety – kam umístit toaletu pro kočku?

Po výběru velikosti toalety a steliva vyvstává další otázka, kam kočičí záchod umístit. Je zřejmé, že by se mělo jednat o klidné místo, málo navštěvované, stranou domácího ruchu. Umístění toalety se nedoporučuje na těchto místech:

• v předsíni – je zde hodně nových vůní, trvalý pohyb a hluk
• pod televizí/pod rádiem/u sušičky/pračky/u jiných předmětů, které vydávají hlasité zvuky
• na komunikační trase
• u kuchyně – z hygienických důvodů, v blízkosti misek s krmením

Z hygienických důvodů by se toaleta neměla nacházet u misek s krmením nebo vodou. Kočky instinktivně po jídle nebo po napití odcházejí a hledají vzdálené místo pro vykonání potřeby. Příliš krátká vzdálenost mezi miskami a toaletou může způsobit pokles chuti k jídlu nebo k pití, případně může být důvodem, proč zvíře nechce využívat záchod a vykonává potřebu mimo něj.

Čištění kočičí toalety - jak o ni pečovat a jak často měnit stelivo?

O kočičí toalety je třeba pečovat a pravidelně je čistit. Četnost omývání se liší v závislosti na materiálu. Keramické toalety jsou odolné proti poškrábání, nemají rýhy, ve kterých se mohou množit bakterie, a také tolik neabsorbují zápach. Standardní plastové toalety pro kočky je třeba čistit nejméně jednou měsíčně, omýt je horkou vodou a dezinfikovat , např. lihem, peroxidem vodíku nebo alespoň vařící vodou. Při větším počtu koček provádíme čištění častěji. Před umýváním je třeba odstranit zbylé stelivo.

Pokud si všimneme znečištění na stěnách nebo na spodní části toalety, urychlíme omývání a nečekáme celý měsíc. Kočky mají mnohem citlivější čuch než lidé, všechny pachy vnímají intenzivněji, zejména ty nepříjemné.

Nezapomeňte, že příliš častá výměna celého steliva a kompletní mytí toalety může být stejně špatné, jako nedostatečný úklid. Pokud např. provádíme kompletní úklid každý týden, kočka se nebude cítit bezpečně a bude ztrácet pachové stopy. Výkaly a moč koček obsahují důležité informace, které kočky vnímají očucháváním. Informace ulpívají na zbytcích steliva, dokonce i po odstranění nečistot, umývání a dezinfekce je však ničí. V závislosti na četnosti používání toalety a počtu koček v domácnosti se mohou intervaly čištění lišit, standardně však počítáme s kompletním úklidem jednou měsíčně.

Stelivo do toalety vybíráme v závislosti na tom, co preferujeme my a naše kočka. Můžeme zvolit dřevěné peletky, betonitové či silikonové stelivo, nebo písek. Nejdůležitějším kritériem je však množství. Kočky po vykonání potřeby zakopávají nečistoty, toto chování je zcela přirozené. Minimální výška steliva by měla činit 5 cm. Některé kočky budou potřebovat více steliva, jiné méně. Nečistoty je třeba odstraňovat denně a co nejčastěji tak, aby byla toaleta čistá a připravena k použití. Pokud máme pocit, že je steliva v nádobě málo, můžeme jej doplnit, jestliže se blíží termín omývání, pak můžeme celou věc urychlit, toaletu omýt dřív a další dávku steliva nasypat do již vyčištěného záchodu.

Pokud si všimneme, že kočce stelivo nevyhovuje, měli bychom zvolit jiný druh. Příliš tvrdé stelivo dráždí a zraňuje kočičí tlapky, kočka se kontaktu se stelivem vyhne a může začít čůrat na měkčí a jemnější povrchy, např. pod postelí.

Všimneme-li si, že kočka nerada používá kočičí záchod, vždy nejprve vyloučíme zdravotní problémy. Po vyšetření a odstranění zdravotních důvodů zkusíme obměnit druh steliva nebo umístění toalety. Péče o čistotu a hygienu kočičí toalety zvyšuje nejen komfort života kočky, ale i ostatních členů domácnosti.

Karolína Luščíková