K rozkvětu tohoto plemene došlo počátkem 20. století, v oblasti Frankfurtu v Německu, kdy byly malí knírači nazvány trpasličí krátkosrstí pinčové. Tyto pejsky se vyvinuli z malých psů používaných k ochraně farem a k chytání hlodavců (hlavně krys).

Dnes jsou známí jako radostné psi, plné energie, vážou silné pouto ke své rodině, ale jsou také bojechtivé. Na dnešek trochu víc zajímavosti o tomto krásnem plemeni.

Postava - knírač malý

Malý knírač má silnou, čtvercovou, ale harmonickou postavu. Typické pro toto plemeno jsou mírně zakloněná záda, dlouhá brada, srpkovitý ocas a šikmé zadní nohy.

Psi tohoto plemene dosahují v kohoutku:

30-35 cm (psi)

30-35 cm (feny)

Standardní hmotnost však osciluje kolem 4–8 kg bez ohledu na pohlaví.

Malý knírač vystupuje ve 4 typech zbarvení:

1. černá,

2. stříbřitá „pepř a sůl“,

3. bílá,

4. černo-bílá.

Jeho srst se skládá z husté podsady a poměrně dlouhé a hrubé srsti.

Stejně jako u pudla, i když se jedná o malého knírače, nesmí vykazovat žádné rysy zakrslosti.

Knírači jsou chamtiví (i když to je pravděpodobně črta většiny plemen). Je nesmírně důležité věnovat pozornost tomu, co se dostane do žaludku našeho čtyřnohého přítele, protože když se nacpe, rychle se to projeví na jeho tělíčku, což nemá pozitivní vliv na jeho zdraví a pohodu.

Cena zdravého štěněte tohoto plemene s rodokmenem dosahuje kolem 14 000 Kč. Třeba být ostražitý a pečlivě zkontrolovat chovnou stanici, ze kterého pes pochází, a také to, zda vybraný chovatel provedl zdravotní prohlídky a očkování. Doporučuji také se zeptat na zdraví rodičů a prarodičů psa. Pokud je chovatel spolehlivý, neměl by být problém prezentovat výsledky testů starších generací.

Péče o malého knírače

Hlavním způsobem na péči NENÍ střihání a zastřihávání, které odstraňuje odumřelou podsadu. Knírači mají charakteristickou drsnou srst, která při stříhání ztrácí své přednosti, mění barvu a strukturu. Knírači nelínají, proto je nutné jejich srst často česat (nikdy na sucho), a také zastříhávat, aby se odstranila odumřelá podsada. Kartáčování je pro ně velmi důležité, umožňuje se zbavit odumřelých chlupů a urychluje obnovu nového, zdravého ochlupení.

Kartáč by měl mít rovné a hladké zuby, aby se srst nezamotávala a netrhala.

Na druhé straně, problémem však mohou být tvořící se na srsti uzly, které třeba po zpozorovaní ihned vyčesat. V žádném případě je nemůžete střihat, protože to ničí strukturu srsti. V zimě stojí za to mít po ruce oblečení nebo overal na procházky, jejich srst v kombinaci se sněhem má tendenci se slepovat do těžko odstranitelných koulí.

Kníračům je potřebné vytrhovat chlupy z uší, protože mají tendenci růst do zvukovodu. Pro psa to není to bolestivé, ale je lepší ho to naučit rychleji než později.

Jak často koupat knírače?

Odpověď je v podstatě jednoduchá: když se pes zašpiní. Pokud to není nutné, doporučuje se koupat každé 2-3 měsíce. Kromě toho by měl být knírač koupán asi 10-14 dnů před zastřiháváním.

Co když je pes opravdu často špinavý, a my nechceme (a neměli bychom) ho často koupat? Na pomoc přicházejí speciální čisticí pudry, které fungují na bázi suchého šamponu.

Zdraví knírače

Očekávaná délka života tohoto plemene se pohybuje od 12 do 15 let.

Knírači jsou obecně zdraví psi, ale jsou náchylní k určitým chorobám, o kterých bychom měli vědět. Jaké jsou to nemoci?

1. Potravinové alergie

2. Oční choroby jako: retinální atrofie, šedý zákal, a nebo dislokace čočky.

3. Comedonův syndrom - kožní onemocnění, které se projevuje tvorbou černě zbarvených a ostrých útvarů. Je charakteristický bezbolestným průběhem choroby, pes nepociťuje žádné nepohodlí.

4. Fanconiho syndrom - je vrozené onemocnění močového systému, v souvislosti s nímž dochází k nadměrnému vylučování prvků a látek důležitých pro organismus, jako jsou: sodík, draslík, fosfáty, hydrogenuhličitany, aminokyseliny. Lze pozorovat příznaky, jako je apatie, úbytek hmotnosti, zvýšená žízeň, časté močení.

5. Cukrovka - vystupuje hlavně u starších psů, ale také u mladších (asi 1,5%). Můžete zpozorovat příznaky podobné těm, které se vyskytují u Fanconiho syndromu, jako je časté močení, úbytek hmotnosti a žízeň. Cukrovka je závažná choroba, takže pokud máte pochybnosti, že váš pejsek je na ní nemocný, neprodleně se poraďte s veterinářem.

Povaha malého knírače

Povaha kníračů se za posledních 20 let evidentně změnila, z hlučných psů se stali mnohem vyrovnanější, méně hluční a klidnější psi.

To všechno díky zavedení psů z amerických linií do chovu. Tyto kříženci pozitivně ovlivnili povahu kníračů na vzor své vlastní.

Mnoho osob se rozhodne pro nákup malého knírače, protože věří, že je to ideální pes do malého bytu. Je tam ovšem jedno velké „ale“.

Stojí za to věnovat velkou pozornost výchově psa. Dospělého knírače je extrémně obtížné odnaučit špatné návyky, proto je nesmírně důležité posílit dobré návyky hned od začátku.

Knírači rádi žebru o lidské jídlo a velmi rychle se naučí, že štěkáním mohou donutit svého majitele téměř ke všemu. Stačí jen jednou ustoupit jeho požadavkům a bude si dlouho pamatovat, že k dosažení jeho cíle stačí trpělivě štěkat.

Dalším problémem jsou procházky. Tito pejsky, navzdory své malé velikosti, potřebují hodně pohybu a zábavy, jen těžko se učí poslušné chůze na vodítku vedle svého majitele a mohou být docela tvrdohlavé.

Malý knírač je vděčným, radostným psem a určitě se rychle přizpůsobí zbytku rodiny. Tito psi nelínají, pokud se o ně dobře staráte. Knírač bude ideální volbou pro osoby, které nechtějí denně uklízet byt od chlupů, jako je tomu u zlatého retrívra.

Je to skvělý pes a miluje být středem pozornosti, takže se nenechte překvapit, když při návštěvě přátel se začne předvádět. Od poskakování na kolenou až po prosby ke hře. Jedno je jisté - s kníračem vám nuda nehrozí.

Marie Magiera