Kokršpaněl je plemeno, které se vyvinulo v první polovině 20. století. Pochází od španělského psa (odtud název). Jeho hlavním úkolem bylo účastnit se lovu. Dnes jsou kokršpanělé v první řadě vynikajícími společníky a k práci se používají jen zřídka.

Nejdůležitějšími variantami jsou anglický a americký kokršpaněl. Kokršpanělé King Charles Cavalier jsou považováni za samostatné plemeno. Kokršpanělé mohou mít černou, hnědou, zlatou, bílou, čokoládovou barvu, ale jsou i vícebarevní.

Původ kokršpaněla

Kokršpaněl pochází ze španělského psa, který byl typickým loveckým psem, byl vhodný ke sledování i pro získávání malé zvěře, hlavně ptáků. Současné vzorce kokršpaněla, anglické a americké, se formovaly na počátku dvacátého století a popisy FCI byly nakonec přijaty v padesátých letech minulého století. Kokršpanělé patří do skupiny VIII a jsou definováni jako psi, kteří sledují ptáky a malá suchozemská zvířata (např. králíky). Přestože aportování a práce ve vodě jsou doménou jiných příbuzných plemen, kokršpanělé takové úkoly šťastně přijímají, rádi plavou a přináší předměty, které jim byly hozeny.

Skupina španělů (ale ne kokršpanělé) zahrnuje také jiné psy, jako je německý křepelák, velššpringršpaněl a anglický špringršpaněl. Francouzský španěl je ve skupině ohařů. Ačkoliv je často zmiňován i polský kokršpaněl, tato skupina psů nemá zavedený a schválený mezinárodní standard. Pochází ze zvířat, která byla používána k lovu a byla chována během monarchie v dávném Polsku. Tuto skupinu mezi čistokrevné psy zařazuje pouze klub chovatelů v Polsku. V současné době je polský kokršpaněl chován kvůli zachování plemene a testování stability genetických vlastností, což by umožnilo předložení nového stabilního plemene Mezinárodní federaci chovatelů.

Kokršpaněl anglický a americký

Dvě oddělená, „skutečná“ plemena ve skupině kokršpanělů jsou anglická a americká varianta. Angličtí chovatelé udržovali ve své linii užitkové hodnoty kokršpaněla, jeho statečnost, vytrvalost, odvahu a schopnost pracovat během lovení větších ptáků. Na druhé straně Atlantiku americký vzorec kokršpaněla (uznaný jako samostatné plemeno již ve 30. letech 20. století) popisoval psa, který byl menší, jemnější, s delší, často kudrnatou srstí a méně pohybově náročný. Zpočátku se používal k lovu malých ptáků, s časem se stal hlavně společenským psem oceňovaným zejména pro své estetické vlastnosti a jemnost charakteru.

Miniaturní kokršpaněl

Mezi známými standardy plemene se nerozlišuje takový, jako je miniaturní kokršpaněl. Chovatelé se domnívají, že menší odrůdy jsou psi nejistého původu, nestabilních vlastností a někdy s genetickými vadami. Jejich chov je proto obvykle hodnocen jako neprofesionální a riskantní. Bohužel se často stává, že kupující jsou podvedeni nepoctivými pseudochovateli, kteří prodávají štěňata kokršpanělů jako miniatury. To mnoha rodinám usnadňuje rozhodování o koupi psa do malého bytu. Když však zvíře vyroste, tvrzení, že je „miniaturní“, se ukáže jako nepravdivé.

Spaniel king charles a king charles cavalier

Spaniel king charles a spaniel king charles cavalier jsou dvě samostatná plemena, která FCI klasifikuje jako miniaturní španěly ve skupině okrasných a společenských psů. Určitě jsou menší než kokršpanělé a váží od 5 do 8 kilogramů. Jejich vzhled je také mírně odlišný. Srst těchto psů je jen lehce zvlněná, obličej je širší a zploštělý (podobně jako obličej mopsíka nebo pekingského psíka).

Psi plemene king charles spaniel a king charles cavalier mají veselý a jemný charakter, jsou věrní a poslušní, poměrně snadno je můžete cvičit. Jsou ideální pro rodiny s dětmi a jinými zvířaty, potřebují málo pohybu, takže je můžete mít v bytě. Jsou poměrně tiché a zřídka štěkají. Vyskytují se v barvě blenheim (bílé pozadí s kaštanově rudými, pravidelnými skvrnami), tricolor (černo-bílý s opálenými, hnědými prvky) a méně často v barvě black and tan nebo v barvě rubínové (ruby).

Jak kokršpaněl vypadá?

Kokršpaněl je středně velký, kompaktní pes vážící až 15 kg. Jeho výška v kohoutku je asi 40 cm. Je téměř stejná jako délka těla od kohoutku po spodní část ocasu. Hlava je podlouhlá, poměrně úzká, dobře klenutá. Tlama má čtvercový nebo mírně podlouhlý profil se zřetelným přechodem mezi lebeční klenbou a nosní částí. Oči jsou tmavé, téměř černé až ořechové (neměly by být světlé). Ocas kokršpaněla je sklopený a posazený v linii se zády. Při hraní a práci zůstává téměř neustále v pohybu. Klesající uši zvířete jsou nízko posazené (podobně jako u ohařů nebo bloodhounda), dlouhé, pokryté hedvábnou, mírně zvlněnou srstí.

Barva kokršpanělů

Kokršpaněl je plemeno, u kterého jsou povoleny velmi odlišné barevné varianty. Pes může být bílý, zlatý, sobolí, modrý nebo oranžový s tzv. proséváním, tedy s vlákny bílé srsti. Černá a čokoládová varianta mohou být jednotné barvy, prosévané nebo pálené (s hnědým doplňkem). Strakaté barvy jsou povoleny, nejčastější je kombinace bílé a černé srsti. Další běžnou verzí je bílo-hnědý kokršpaněl. Všechny odrůdy psů však musí mít tmavé oči, modré nebo zelené jsou považovány za neshodné se standardem.

Kokršpaněl doma

Kokršpaněl je pes, který může žít v bytě nebo doma. Jeho hlavním bydlištěm by neměla být zahrada nebo otevřený hospodářský dvůr. Je to dáno povahou kokršpaněla, je to společenský, přátelský pes, který vyžaduje neustálou interakci s lidmi. Poskytuje mu radost, kterou prokazuje častým vrtěním ocasu, povzbuzením ke hře nebo veselým štěkáním. Kokršpanělé často očekávají od majitele zájem a společné hraní. Protože má spoustu energie, cítí se dobře u lidí, kteří mají rádi dlouhé procházky v parcích, na loukách nebo v lesích, kde mohou běhat. Nevyhýbá se vodě a jednou z jeho oblíbených zábav je aportování předmětů, dokonce i těch, které jsou hozeny do keře či rybníka. Rád čichá a hledá „ztracené“ hračky v terénu, považuje to za úžasné dobrodružství.

Kokršpaněl v domě je spíše společníkem než hlídačem, ale rád štěká a měl by se naučit nedělat to pořád. I když od něj nemůžeme očekávat, že vás bude varovat před jakýmkoliv vetřelcem, který se blíží k jeho domovu, je spojen se svým územím a při vstupu na jeho území může reagovat. Pokud je psovi ponechána příliš velká svoboda, může dokonce bránit svá oblíbená místa (např. na gauči) před některými členy domácnosti. Proto je důležité začít s tréninkem brzy. Je dobré si s ním od raného věku vytvořit přátelské pouto založené na důvěře a odměnách, nikoliv na trestu a křiku. Při výchově psa si musíte pamatovat, že se nejen touží naučit vítanému chování, ale také si rychle upevnit návyky, které budou členům domácnosti vyhovovat. Proto byste svého mazlíčka měli opravovat a pozitivně motivovat ke změně jeho preferencí.

Kokršpanělé vyžadují pravidelnou péči, musí být koupáni a důkladně kartáčováni. Hodně línají, takže se v těchto obdobích musí každý den česat. Vykonávání základních ošetření a udržování psa v čistotě může být výzva, zejména v období dešťů nebo jarního tání. Uši by měly být často kontrolovány (zejména u zvířat, která tráví hodně času venku a ráda plavou). Vzhledem k jejich délce je snadné je zašpinit a namočit, což může způsobit chronické nebo opakující se infekce. Čištění uší, i když je nepříjemné, musí být běžnou součástí péče o tohoto psa.

Kolik stojí kokršpaněl?

Čistokrevný kokršpaněl z uznávaného chovu, kupovaný s rodokmenem, obvykle stojí od 10 000 do 20 000 Kč. Pokud mají rodiče tituly šampionů, mezinárodních výstavních šampionů (C. I. E.) nebo mezinárodních šampionů krásy (C. I. B.) může být cena štěněte ještě vyšší. Měli byste vždy myslet na to, že nákup čistokrevného psa od uznávané chovatelské stanice, vysoce ceněného plemenného psa, je nejčastěji spojen s přijetím určitých povinností. Chovatel prodávající štěně má zájem o předvedení psa na výstavách, v kategorii mladých i ve skupině dospělých psů. Vyžaduje to nasazení, dostatek času a určité finanční prostředky na cestu do míst, kde se konají národní nebo mezinárodní výstavy. Kokršpanělé musí být také dobře upravení, musíte se o ně každý den starat a musí být na výstavy řádně připravení.

Jak dlouho kokršpaněl žije?

Kokršpanělé se dožívají v průměru 12–14 let, i když samozřejmě jednotliví jedinci mohou mít i 16 nebo 18 let. Život zvířete je do značné míry ovlivněn úrovní aktivity, prostředím, ve kterém žije, a způsobem krmení. U psů z uznávaných plemen je méně pravděpodobné, že se u nich rozvinou genetické vady nebo nemoci a předčasné degenerativní změny.

Anna Dobroňová