Lovecký pes
plní během lovu rozmanité úkoly, kterým se dříve naučil při výcviku.
V závislosti na lovecké upotřebitelnosti dělíme psy podle plemen na
honiče, barváře, stopaře, ohaře (dříve
lehavce),
slídiče, norníky a retrívry.
Lovecký pes
dokáže myslivce během honu účinně podpořit. S ohledem na pracovní
předpoklady může být všestranný (loví ve vodě, na poli, v lese),
mnohostranný (loví ve dvou ze tří uvedených prostředí), jednostranný (loví
v jednom z výše uvedených prostředí). Jedněmi z nejznámějších
loveckých psů jsou chrti.
Lovecký pes – definice a členění
Označení lovecký pes odpovídají mnoha plemena psů, kteří po
předchozím výcviku plní úlohu pomocníka při lovu.
S ohledem na
různorodé determinanty jsou lovečtí psi členěni do skupin, mimo jiné podle
vzhledu, vrozených vlastností, vloh plemene a typu výcviku, rozsahu prací a
lovecké upotřebitelnosti.
Lovecký pes – plemena
Mezinárodní kynologická federace (z franc. Fédération Cynologique
Internationale
, FCI) rozlišuje následující skupiny plemen loveckých psů:
- teriéři
– původně byli využíváni k lovu hlodavců a hlídání majetku, vyznačují
se vysokou inteligencí a zodpovědností, dobrým zdravím, velkým temperamentem.
Představiteli lovecké skupiny teriérů jsou: velšteriér, erdelteriér,
německý lovecký teriér, anglický drsnosrstý a hladkosrstý foxteriér;
- jezevčíci
– s největší pravděpodobností byli vyšlechtěni z krátkonohých
německých honičů Dachsbracke. Jsou velice smělí, ostražití, mají skvělý
čich, ke svému majiteli velmi přilnou. Představiteli lovecké skupiny
jezevčíků jsou: jezevčík krátkosrstý, dlouhosrstý a drsnosrstý;
- špicové
a primitivní plemena – většinou mají evropské a skandinávské kořeny,
převážně jsou mírné povahy, výcvik je však poměrně náročný vzhledem
k jejich neochotě podřizovat se. Do této skupiny patří mimo jiné:
karelský medvědí pes, západosibiřská a východosibiřská lajka;
- honiči a
příbuzná plemena – jejich předkem je pravděpodobně bloodhound – legendární
pes sv. Huberta. Tito psi jsou obdařeni skvělým čichem, mají sklon
k útěkům a tuláctví. Mezi těmito loveckými psy je nejpopulárnější
bígl, slovenský kopov, švýcarský a polský honič, polský ogar;
- ohaři – všestranně
lovecky nadaní, mají velmi milou a mírnou povahu, živelný temperament a
přátelský vztah k lidem. Ohař je jediný lovecký pes, který po nalezení
zvěře vystavuje. Mezi zástupce této skupiny řadíme pointera, anglického,
skotského a irského červenobílého setra, německého ohaře krátkosrstého,
drátosrstého a ostnosrstého, maďarského ohaře krátkosrstého a
drátosrstého, velkého a malého münsterländského ohaře;
- retrívři,
slídiči a vodní psi – mívají velice složitou povahu – jsou mírní, klidní,
a současně temperamentní, energičtí, učenliví při výcviku. Do této
kategorie patří labradorský retrívr, zlatý retrívr, curly coated retrívr, německý
křepelák, velššpringršpaněl a anglický špringršpaněl, polský lovecký
španěl, špringršpaněl a kokršpaněl;
- chrti –
pravděpodobně nejstarší lovečtí psi. Slouží k lovu a pronásledování
zvěře v otevřeném prostoru. Chrti jsou velmi odhodlaní, neústupní a milí.
Lovecký pes – místo pobytu je důležitým faktorem při výběru
Pořízení loveckého psa je nutné dobře promyslet. Významnou úlohu mají domácí
podmínky – požadavky na místo pobytu psa a vzdálenost od loveckých oblastí.
Velký nebo i malý lovecký pes, který je ponechán po dlouhou dobu ve městě, je
vystaven riziku částečné ztráty svých instinktů. V důsledku toho nebude
schopen řádně vykonávat požadované úkoly.
Kromě toho celý výcvikový
proces vyžaduje klidný a velký prostor. Nejlepších výsledků při výcviku dosáhne
pes tehdy, bude-li mít co možná nejčastější kontakt s loveckým prostředím.