Ochočit kočku znamená získat si její důvěru postupným překonáváním strachu zvířete z blízkosti člověka. Navázání takovéhoto kladného vztahu vyžaduje mnoho času a trpělivosti. Budete-li dodržovat několik důležitých pravidel, pak lze ochočit i toho největšího divocha, který strávil celý život na svobodě.

Co tedy obnáší ochočení kočky? Než se rozhodnete zhostit tohoto nelehkého úkolu, měli byste si uvědomit, že vaším cílem není pouze naučit zvíře sedat vám do klína nebo jíst z vaší ruky. Ochočování je vytváření vztahu, budování oboustranně přínosného soužití. Klíčem k úspěchu při ochočování divoké kočky je ukázat, že kontakt s člověkem pro ní může být příjemný a užitečný.

První dny kočky v novém domově

Kočky jsou od přírody nedůvěřivé a citlivé, veškeré změny jsou tedy zdrojem silného stresu – bez ohledu na to, zda se jedná o zcela divoké zvíře, nebo o kočku, která byla již dříve v kontaktu s člověkem. V druhém případě stojí za to shromáždit o kočce co nejvíce informací, a následně vyjít vstříc jejím zvyklostem, zohlednit její bázlivost.

Během prvních dnů nelze očekávat žádnou interakci . Jedná se o období, kdy si kočka zvyká na novou situaci a neznámé prostředí. Kočkám je vhodné zajistit klidnou samostatnou místnost (může se jednat o pokoj nebo velikou klec), ve které bude mít misky s krmivem a vodou, kočičí záchod, hračku, nejlépe také předmět (např. deku) nasáklý vůní, kterou zná. V místnosti nemohou chybět místa, kam se zvíře může ukrýt, a současně by měl mít majitel ke kočce snadný přístup, aby neztrácel kontrolu nad situací (např. nepřehlédnout skutečnost, že kočka přestala pít). Péči o kočku je třeba v té době omezit na základní činnosti (podávání krmiva apod.).

Postupné ochočování kočky

V závislosti na osobnostních předpokladech mohou kočky potřebovat na adaptaci v novém místě několik dnů nebo dokonce týdnů . Majitel se musí obrnit trpělivostí a nesnažit se jakkoliv přibližovat ke kočce, dokud se ta nezačne volně procházet po svém novém teritoriu, klidně jíst a spát. Teprve potom ji umožnit průzkum zbytku domova a začít s ochočováním.

Proces socializace kočky je třeba rozdělit na menší úseky. První cíl je přesvědčit zvíře, že pro ně nejsme hrozbou. Můžeme toho docílit tak, že jí budeme dělat společnost, ale současně se budeme zabývat svými záležitostmi. Kočka si postupně zvykne na přítomnost páníčka a začne se o jeho osobu zajímat.

Další etapou je ukázat zvířeti, že pobývání ve společnosti lidí se pojí s řadou výhod. Trávíme-li určitý čas s kočkou, pak není těžké odhadnout, co vzbuzuje její zájem a motivuje ke kontaktu. Může to být skvěle vonící pamlsek nebo z papíru stočená kulička. Stojí za to trpělivě opakovat úkony ve styku s kočkou, protože právě tímto způsobem budujeme oboustranné vazby.

Fyzicky kontakt se zvířetem nesmíme uspěchat a v žádném případě nemůžeme ke kontaktu kočku nutit. O pohlazení se můžeme poprvé pokusit, když je kočka uvolněná, např. u jídla. Jestliže kočka reaguje útěkem nebo agresí, je nutné okamžitě přestat a zkusit to znovu jindy, až bude kočka opět v klidu. Abychom kočce celou věc usnadnili, můžeme jí poskytnout dlaň k očuchání nebo nabídnout pochoutku z ruky. Po určité době se kočka přesvědčí, že majitel nemá špatné úmysly a že je mazlení velmi příjemné. Pak už stačí málo, aby se zvíře samo dožadovalo mazlení.

Jaká železní pravidla dodržovat, chceme-li ochočit kočku?

Ochočování kočky je dlouhotrvající proces, vyžaduje hodně trpělivosti, klidu, důslednosti a empatie. Aby zvíře ochotněji spolupracovalo, je třeba je odměňovat za každé správné chování (např. menším pamlskem). Za žádných okolností bychom kočku neměli trestat (dokonce ani zvyšovat hlas), pokud se bude chovat jinak, než jsme očekávali (např. vykoná potřebu mimo kočičí toaletu). Prožitý stres může zhatit veškerou snahu zvíře ochočit a může spustit vážné výchovné problémy. Není také dobré konfrontovat vystrašenou nebo rozzlobenou kočku. V takových okamžicích bychom měli zvíře nechat být. V opačném případě se majitel vystavuje bolestivému kontaktu se zuby nebo drápky a současně přijde o dříve získanou důvěru. Pokud ochočování kočky nepřináší očekávané výsledky, měli bychom kontaktovat veterinárního specialistu.

Proč ochočit kočku?

Kočky jsou samozřejmě domestikovány proto, aby v novém domově mohly s člověkem bez problému společně žít. Rozhodnutí přijmout pod svou střechu úplně divoké zvíře by mělo předcházet zamyšlení nad opodstatněností našeho jednání. Ochočit kotě ve věku 2–4 měsíců, pokud je od matky odděleno ve vhodném okamžiku, lze snadno. Stovky koček, které přirozeným způsobem prošly procesem socializace s lidmi, čekají v útulcích na milujícího páníčka. Proto by snaha ochočit divokou kočku měla byt vyvíjena pouze tehdy, když je lidská péče pro zvíře nezbytná – jde o záchranu života nebo zdraví. Dospělá, volně žijící zvířata by neměla být z jejich přirozeného prostředí odebírána. Poskytnout jim podporu (dokrmování, veterinární péče) tam, kde žijí, je dostačující.