Nemoc z kočičího škrábnutí probíhá ve většině případů jako lokální lymfadenopatie, čili zvětšení lymfatických uzlin. V místě škrábnutí se objeví pupínek nebo vřídek. Sporadicky se rozvíjejí symptomy rozšířené infekce.

Nemoc z kočičího škrábnutí je považována za nejběžnější příčinu uzlinového syndromu v dětské populaci. Nejčastěji dochází k infekci v důsledku pokousání či poškrábání kočkou, která je nosičem Bartonella henselae nebo Bartonella clarridgeiae. Nosiči bakterií jsou nejčastěji kočky pohybující se venku a zanedbané kočky. Léčba nemoci z kočičího škrábnutí spočívá v antibiotické terapii. Používá se azitromycin.

Co je nemoc z kočičího škrábnutí?

Nemoc z kočičího škrábnutí (angl. Cat scratch disease) nazývaná také horečkou z kočičího škrábnutí (angl. Cat scratch fever) je zoonóza způsobená gramnegativní bakterií Bartonella henselae (méně často Bartonella clarridgeiae). Poprvé byla popsána v roce 1889 Henri Parinaudem. V Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů ICD-10 (angl. International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems ) je uvedena pod označením A28.1.

Nemoc z kočičího škrábnutí – přenos

K přenosu infekce Bartonellou henselae dochází nejčastěji při poškrábání nebo pokousání kočkou, podstatně méně často psem, morčetem, králíkem, veverkou, blechou kočičí a vší šatní. Nejvyšší míra výskytu infekce byla zaznamenána v zemích s teplým a vlhkým klimatem. V oblastech s mírným podnebím, např. v Česku, dochází k přenosu nákazy nejčastěji v podzimním a zimním období (od září do ledna). Rizikovou skupinou pro rozvoj nemoci z kočičího škrábnutí jsou děti a mládež.

Příznaky nemoci z kočičího škrábnutí

Bartonelóza se rozvíjí zprvu bezpříznakově nebo výhradně s lokálními symptomy – na postiženém místě se objeví zarudnutí a vytvoří se pupínek nebo vřídek. Příznaky nemoci se postupem času zhoršují . Po uplynutí 1–6 týdnů od nákazy dochází ke zvětšení okolních mízních uzlin (dosahují průměru až 5 cm). Tyto struktury se stávají citlivými, mohou začít hnisat (kolem 10 – 30% případů), dokonce i perforovat, v důsledku čehož dochází k sekreci hnisavého obsahu. U některých nemocných se může objevit zvýšená tělesná teplota (u každého desátého nemocného překračuje 39°C), bolest hlavy nebo podbřišku, vyčerpanost, nechutenství, úbytek hmotnosti, zvětšení jater a sleziny, únava. Nemoc z kočičího škrábnutí má obvykle relativně mírný průběh, v některých případech se však může rozvinout rozšířená infekce s granulomy jater a sleziny. Občas dochází k napadení centrálního nervového systému, tento průběh může doprovázet encefalopatie a svalové křeče. Těžší formy nákazy se mohou rozvinout zejména u jedinců s poruchou imunity.

Bartonelóza – vedlejší účinky

Nemoc z kočičího škrábnutí probíhá ve většině případů bez vedlejších účinků a zdravotních následků. Mezi možné komplikace patří mimo jiné Parinaudův syndrom, zánět kostní dřeně, kostní změny, zánět srdeční výstelky, mozku, trombocytopenie, dále pak zánět sítnice a zrakového nervu, které mohou vést až k oslepnutí.

Nemoc z kočičího škrábnutí – diagnostika a léčba

Diagnostika nemoci z kočičího škrábnutí spočívá především v:

• podrobné anamnéze s uvedením kontaktu se zvířaty, která mohou být nosiči patogenních mikroorganismů;
• klinickém obrazu se zjištěním zvětšených mízních uzlin a primární změnou ve formě vřídku nebo pupínku;
• sérologických vyšetřeních;
• zobrazovacích metodách a biopsii mízních uzlin.

Léčba nemoci z kočičího škrábnutí vyžaduje antibiotickou terapii . Patogen je citlivý na azitromycin. Zevně se doporučuje přikládat na zvětšené mízní uzliny horké, vlhké obklady. V těžších případech je nutné naříznutí postižených struktur a vypuštění hnisu, někdy dokonce i jejich odstranění.

ČTĚTE TAKÉ: Zvracení u kočky – příčiny, příznaky, krmení