Občas se stane, že při výcviku našeho pejska něco přehlédneme, anebo z nevědomosti uděláme něco špatně. Psi vnímají mnohem více detailů než my lidé a častokrát stačí trocha nepozornosti, aby vznikl velký problém. Chyby a problémy vznikají při neznalosti a nezkušenosti majitele. Naštěstí, psi jsou tady pro nás, jsou velmi přizpůsobiví a vždy připraveni dát nám druhou šanci.

Rozhodla jsem se vám dnes představit některé problémy, se kterými se jakožto trenérka psů setkávám a popsat, jak je vyřešit.

Tahání na vodítku

Pro mnoho majitelů psů je procházka a venčení spíše utrpení, než most příjemného odpočinku a relaxování. Napnuté vodítko a unavené ruce je problém, který bychom měli určitě vyřešit. Zrovna a zrovna u štěňat a mladých psů to jde udělat celkem snadno, stačí nastavit jasně daná pravidla.

Úplně nejjednodušší je, pokud štěněti tahat vůbec nedovolíte. Štěně je velmi přizpůsobivé a rádo se učí. Komunikujte s nim a ukažte mu, jak si přejete, aby procházky vypadaly. Nezapomeňte odměňovat správné chování.

Co když už pes na vodítku už tahá?

Jednoduše ho to odnaučte. Začněte trénovat na nějakém klidném místě, kde nebude příliš rušivých elementů, které budou pejska rušit, aby vás dokázal naplno vnímat. Rozejděte se se psem tak, jak jste zvyklí a jakmile zatáhne, zastavte se a stůjte. Znovu se smíte rozejít, až jakmile pes povolí napnutí na vodíku. Pokud opět zatáhne, znovu se zastavte a tento postup pořád dokola opakujte. Vypadá to zdlouhavě, že? Ano, připravte se na to, že ze začátku ujdete opravdu třeba 10 metrů za půl hodiny. Ale stojí to za to! Pejsek velmi rychle pochopí princip – budu-li tahat, nikam se nedostanu. Brzy zaznamenáte výsledky. Buďte však důslední. Pokud psovi opět dovolíte tahat, třeba že spěcháte do práce a potřebujete jej rychle vyvenčit nebo nestíháte lekci na cvičáku, budete opět na začátku.

TIP: pokud se svému pejskovi příliš nevěnujete či ho správně nesocializujete, zde hraje také velkou roli. Ke skvělé chůzi na vodítku se váže také fakt, že pejsek bude dostatečně zaměstnaný po fyzické i psychické stránce.

Problémy se samotou

Předtím, než si přivezete štěně domů, tráví všechen čas se svou matkou a svými sourozenci. Je jasné, že pokud bude najednou v novém prostředí a vy jej necháte doma úplně samotné, bude mu smutno. Jak naučit pejska čekat doma tak, aby vám sousedi nepřinesli žádost na vystěhování?

Opět je potřeba začít postupně, a to pomalým prodlužováním doby, kdy necháte psa či štěně o samotě. Začít můžeme třeba na půl minutě, pokud pejsek vyvádí hned potom, co odejdete. Seberte se, zavřete za sebou dveře od domu či bytu a za půl minuty se zase vraťte. Odpoledne téhož dne to může být třeba už jedna minuta. Odcházejte několikrát za den a postupně prodlužujte dobu, kdy jste pryč. Někteří pejsci (jako třeba můj) dokáží rozpoznat, kdy opravdu odcházíte a kdy jen trénujete například podle toho, jestli si berete bundu či klíče od auta, myslete na to i při nácviku. Před vaším odchodem by měl být pejsek také vyvenčený, unavený po hře a nakrmený.

Bázlivost či agrese vůči psům, lidem nebo zvířatům

Bázlivost i agrese jsou oba velké problémy. Pokud je správně identifikujeme už v mladém věku štěněte či psa, máme velkou šanci je úplně vyřešit. Nejdříve je potřeba přijít na to, proč se tak pejsek chová. Štěňata a mladí psi nejčastěji štěkají nebo dokonce vyjíždějí z důvodů nesprávné socializace. Socializace je nejdůležitější období v životě psa a určitě bychom ji neměli zanedbat (mrkněte na samostatný článek o socializaci). Nevhodné chování psa bývá často způsobeno právě proto, že se nenaučilo, jak se ke psům či lidem chovat (nebyl s nimi dostatečně v kontaktu) a proto reaguje tak, jak reaguje. I u staršího pejska se dá socializace dohnat, stačí si domlouvat procházky s nekonfliktními psi a brát jej s sebou na místa s větší koncentrací lidí. Čím více bude pejsek v takových situacích, tím více mu budou připadat normální. Pokud ale řešíte problém vážnější agresivity či bázlivosti, vyhledejte pomoc zkušeného trenéra, který vám pomůže problém vyřešit.

Kousání do rukou, nohou, oblečení

I když se rozhodně nejedná o problém ani chybu, zmíním tady i kousání štěněte, které nezkušení majitelé často pokládají za problém, který je nutno odstranit hned, než se ten jich chlupáč stane agresivní a nebezpečný :-).

Pravda je taková, že štěně kouše proto, že je štěně a až štěně nebude, tak kousat přestane. Pozorovali jste někdy, jak si mezi sebou hrají štěňata a vlastně i dospělí psi ve smečce? Přesně tak, jako s vámi – koušou, tahají, trhají a dokonce u toho vrčí. Dobrá zpráva tedy je, že pokud vás štěně kouše do rukou a nohavic, má vás rádo, věří vám a považuje vás za spojence. Na druhou stranu, po poškrábaný rukách a desítkách zničených kalhot asi nikdo z nás netouží.

Kousat a trhat je pro štěně tedy přirozené a tento „problém“ přejte ve věku cca 4-6ti měsíců, nejčastěji v době, kdy štěně přezubí. Jak kousání minimalizovat?

Noste s sebou hračky úplně všude, a když si bude chtít štěně hrát s vaši rukou, nabídněte mu místo toho hračku. To stejné platí i na procházkách, kde štěněti připadá vodítko jako parádní přetahovadlo.

Mi se ještě osvědčil jeden parádní trik. Kdykoliv vás pejsek stiskne natolik, že vás to bolí, zapištěte „Auuuuuu!“ hodně vysoko, stejně jako by to udělalo jiné štěně nebo pes. Štěně velmi rychle pochopí, že se vám to nelíbí a ubere.

Doufám, že se mi podařilo vám vysvětlit a nastínit řešení těch nejčastějších problémů, se kterými se nově pečetění majitelé psů setkávají. Pamatujte však na to, že internet neřeší konkrétní problémy a rozhodně je vždy lepší poradit se s trenérem či na cvičáku osobně a také tam nabrat nové zkušenosti.

© Se psy podle Veroniky