40 DNÍ NA VRÁCENÍ
Jen u nás!
DOPRAVA ZDARMA!
Objednávky nad 699Kč

Psinka – nebezpečné onemocnění psů. Příčiny, příznaky a léčba

Psinka je vysoce nakažlivé a nebezpečné (často smrtelné) onemocnění psů, původcem je virus CDV (ang. canine distemper virus) z čeledi paramyxovirů. Klíčovou roli v boji s psinkou odehrává náležitá prevence.

Psinka je rozšířená mezi psovitými, lasicovitými a medvídkovitými šelmami. Infekce se může šířit mezidruhově, tudíž jsou patogenům vystaveni zejména psi žijící mimo města. Nejčastěji onemocní štěňata starší 6 týdnů věku – ještě neočkované, ale již postrádající protilátky od matky. Nicméně psinka může postihnout psa v každém věku, bez ohledu na plemeno nebo pohlaví. Člověk je vůči viru imunní a nemůže se od svého mazlíčka nakazit.

Psinka u psů může být nebezpečná

Příčiny psinki

Virus psinky se přenáší nejčastěji přímým kontaktem kapénkovou cestou (dokonce i vyléčený pes může vylučovat virus ještě dalších 12 měsíců). Psinkou se lze nakazit také prostřednictvím potravy a – v případě březích fen – přes placentu. Jelikož je CDV odolný vůči přírodním vlivům, může přežívat i několik dnů mimo organismus hostitele a být přenášen nepřímo na předmětech (např. na botách).

Po vniknutí do organismu zvířete se virus psinky začne bleskově množit, přičemž nejprve napadá lymfatické orgány a tím významně oslabuje funkci imunitního systému. CDV postupně proniká do jiných systémů – trávícího, dýchacího, močového a nervového. I proto jsou příznaky psinky velmi různorodé.

Příznaky psinky u psa a její formy

Prvním příznakem psinky je obvykle náhle zvýšení tělesné teploty (dokonce až na 41°C). Pro počáteční fázi nemoci je charakteristické, že horečka na několik dnů ustoupí a následně opět stoupá. Vývoj ostatních příznaků je závislý na formě onemocnění, tedy na tom, které orgány budou nejvážněji zasaženy v důsledku napadení virem.

Rozlišujeme několik druhů psinky:

  • katarální, s vysokou horečkou, průjmem, výtokem z nosu a spojivek, apatií u zvířete – výskyt v první fázi nemoci;
  • plicní, se silným výtokem z nosu (vodnatým, hnisavým nebo krvavým), kašlem, dušností – může vést k zánětu průdušek nebo plic, a dokonce k oběhovému kolapsu;
  • střevní, související se zánětem žaludku a střev, který doprovází zvracení, průjem – vede k silné dehydrataci a vyhublosti;
  • nervová, mezi příznaky patří částečné nebo úplné ochrnutí, těkavý pohyb očí, třes, tiky, močová a fekální inkontinence, poruchy koordinace, strnulost, epilepsie – neurologická poškození jsou trvalého rázu a nejsou léčitelná;
  • oční, se zánětem spojivek s vodnatě hnisavým výtokem, slzením, světloplachostí, zánětem duhovky nebo očního nervu – může vést k ulceraci a perforaci rohovky nebo dokonce k oslepnutí;
  • kožní, projevující se hnisavými puchýřky (po zaschnutí se mění na stroupky) vznikajícími na kůži břicha, vnitřní straně stehen, na rtech, v okolí očí, ušních boltců a nosních dírek – může vést např. k zánětu zvukovodu.

Mezi vzácné formy psinky patří:

  • zánět mozku u starých psů (nervová forma psinky vyvolaná virem, který přežívá v centrální nervové soustavě po dříve prodělaném onemocnění), způsobující poruchy hybnosti, demenci, slepotu;
  • nemoc tvrdých tlapek, projevující se zrohovatěním, vysušením a popraskáním polštářků tlapek a nosu.

V průběhu onemocnění může jedna forma psinky u psa přecházet v druhou. Často se vyskytují současně. Výjimkou je nervová psinka, která se vždy vyskytuje samostatně.

prevence psinky u psů

Léčba a prevence psinky

Léčba psinky u psa je obtížná a úmrtnost infikovaných zvířat dosahuje až 80%. Neexistují cílené preparáty pro toto onemocnění ani stanovený léčebný postup. Terapie spočívá především v mírnění příznaků nemoci a posilování imunitního systému psa. V závislosti na typu psinky lze nasadit antibiotika, vitamínové preparáty, glukózové infuze, zavodnění, léky proti zvracení, oční kapky, protikřečové přípravky. Léčba musí probíhat pod veterinárním dohledem.

Za nejúčinnější způsob boje s nemocí je považována prevence formou pravidelného očkování psa. Veterinární lékaři obvykle doporučují vícesložkovou vakcínu, která psa chrání také před jinými onemocněními (např. parvovirózou). První dávka se aplikuje 6–7týdenním štěňatům. Další očkování je opakováno dvakrát v 3–4týdenních intervalech. Následně je potřeba očkovat psa jednou ročně.