Separační úzkost je jednou z poruch chování psů. Může se vyvinout u psů jakéhokoli plemene. Odloučené čtyřnožce štěkají, odmítají jíst, ničí vnitřní vybavení a dokonce mají sklony k sebepoškozování.

Psi jsou zvířata běžně známá pro jejich pouto k členům lidské rodiny. Bohužel, vzácný problém, kterému mohou čelit, je separační úzkost. U psa s touto poruchou je nutná pomoc specialisty – behavioristy. Tato porucha, vzhledem k rozsahu jeho rozšíření, je dokonce považována za civilizační onemocnění.

Separační úzkost u psa - co to je?

Separační úzkost u psů je definována jako syndrom úzkostného chování, když je zvíře ponecháno samo, oddělené od lidí, s nimiž je spojeno v citovém poutu. Důsledkem toho může být mnoho negativních chování, jako jsou: vokalizace, vykonávání fyziologických potřeb na nábytku, destruktivní chování, sebepoškozování, kousání srsti, poruchy spánku, nedostatek koncentrace, přecitlivělost na bolest, rychlé a plytké funění, svalové napětí, zesílené slintání a olizování.

Separační úzkost u psa se projevuje také psychomotorickým neklidem, jako je kroužení, přemísťování a další opakující se akce. Psi mají tendenci ničit osobní vlastnosti majitelů a vnitřní vybavení, např. škrábou na dveře. Dlouhodobá úzkost může mít škodlivý účinek na četné systémy a orgány, např. na imunitní systém, trávicí systém (průjem, zvracení, torze žaludku), poškození dásní, zubů, čenichu, změn mandlí, hrtanu atd.

Co je příčina separační úzkosti psa?

Za hlavní příčinu separační úzkosti se považuje nepravidelný a někdy úplný nedostatek socializace. U štěňat od 5. týdne života lze pozorovat tendenci k úzkostným reakcím, které se prodlužují do 12. týdne věku zvířete. Je jim nutné zaručit pozitivní kontakt s lidmi, s jinými psy, s prostředím s velkým množstvím podnětů. Pes je vystaven separační úzkosti v důsledku výskytu poruchy ve vztahu mezi člověkem a zvířetem. Souvisí to s přehnaným poutem a emocionálním přístupem do čtyřnožce. Platí to zejména pro zvířata, která si v mládí s pánem vytvořila silné pouto. Registruje se to u štěňat příliš rychle odebraných od své matky nebo vychovaných bez ní. Tento stav může souviset s náhlou změnou, např. stěhováním do nového domova nebo traumatickým zážitkem v životě zvířete, jako je odevzdání do útulku. Může to být způsobeno násilím a trestem, nemoci nebo prožitou bolestí. O důležitosti plemena se také stále častěji hovoří.

Separační úzkost u psa – jak se s tím vypořádat?

Separační úzkost u psa vyžaduje specializovanou pomoc. Behavioristická podpora je neocenitelná. Jak naučit psa být sám doma častokrát vyžaduje pomoc behavioristy. Léčba této poruchy je založena na základních faktorech, zejména na modifikaci chování a kontrole prostředí. Je nutné určit a dodržovat denní rozvrh, držet se určitého času na jídlo, času na hraní nebo procházky, organizovat činnosti psa, díky kterým vybije energii a napětí. Musíte provést výcvik poslušnosti a nezávislosti. Pán nesmí zapomenout na chválu za poslušnost a musí věnovat pečlivou pozornost zvířeti. Důležité cvičení je, aby pes zůstával sám doma každý den. Měli by jste jít ven na krátkou dobu, zpočátku na několik minut a jak si na to pes zvykne, prodlužte ten čas.

Co ještě udělat, když se u psa objeví separační úzkost? Doporučuje se ignorovat objímání psa nebo pokusy zbystřit na sebe pozornost. Třeba být citlivý na signály spojené s opuštěním domu a právě s odchodem. Někteří při léčbě poruch chování naznačují použití feromonové terapie. Známé jsou také alternativní léčby, jako je Tellington Touch masáž, antistresová vesta, bylinkářství (zejména použití bylin, jako je meduňka, třezalka, kozlík), klec typu kennel.

Šimon Wisch