Sirotčí onemocnění u koček – jaké jsou příznaky příliš brzkého odloučení koťat od matky?

Sirotčí onemocnění u koček postihuje koťata, která byla příliš brzy odloučena od své matky. Nedostatek kontaktu s matkou a sourozenci v rozhodujícím období socializace může vést k řadě zdravotních problémů a problémů s chováním, které mohou kočce i jejímu majiteli zkomplikovat život.

Sirotčí onemocnění u koček

Sirotčí onemocnění u koček je duševní a behaviorální stav vyplývající z nedostatku adekvátní mateřské péče v raných fázích života koťat. Nejčastěji postihuje koťata, která osiřela, oddělila se od matky příliš brzy nebo zažila nesprávnou péči ze strany matky. Účinky tohoto onemocnění mohou být dlouhodobé a ovlivnit zdraví a chování kočky v pozdějším věku.

Příčiny sirotčího onemocnění u koček

Hlavní příčinou osiřelých onemocnění je nedostatek adekvátního kontaktu s matkou a sourozenci v období klíčové socializace, které trvá od narození do přibližně 12-14 týdnů věku. Během této doby se koťata učí základním sociálním dovednostem, chování a budují emocionální vazby. Nedostatek této stimulace může vést k řadě problémů s chováním. Koťata, která jsou bez domova, musí často opustit matku dříve nebo jsou k tomu nucena. Některé kočičí matky nemají silný mateřský instinkt, jsou nemocné nebo se o svá mláďata nemohou řádně postarat. Často se však jedná o lidskou chybu – chovatelé dávají kotě novým majitelům příliš rychle, nebo lidé pečující o březí kočku bez domova později koťata oddají ještě před dosažením 3 měsíců věku.

Příčiny sirotčího onemocnění u koček - příznaky

Příznaky sirotčího onemocnění u koček mohou být různé a zahrnují jak úzkostné, tak agresivní chování.

Kočky s osiřelým onemocněním se obvykle projevují:

• přílišná plachost – koťata mohou být přehnaně bojácná a vyhýbat se kontaktu s lidmi a jinými zvířaty
• kočičí agrese – mohou vykazovat agresivní chování v běžných situacích a nejsou naučeni správnému kontaktu s lidmi. Při hře mohou kousat ruce, nohy nebo zaútočit drápy na majitele. Koťata si také mohou hrát příliš agresivně s ostatními domácími zvířaty
• problémy s toaletou – často mají potíže naučit se používat toaletu, mohou čůrat na postel nebo na jiná místa
• sebepoškozování – mohou se olizovat, dokud nevykrvácí nebo si kousat tlapky ze stresu
• přílišné mňoukání – mohou mňoukat častěji a hlasitěji než jiné kočky, zejména ve stresových situacích
• potíže s učením – mohou mít problémy s učením základních povelů a adaptací na nové situace
• sací reflex – koťata mohou sát kůži svého majitele např. na krku nebo na ruce
• PICA syndrom – olizování a pojídání produktů, které nejsou k tomuto účelu určeny
• crush reflex – většina koček ráda drtí měkké povrchy, ale kočky s osiřelým onemocněním mají nadměrný crush reflex. Mohou také hníst majitele a to může být spojeno se sacím reflexem

Pokud máme u kočky podezření na o onemocnění, vyplatí se zeptat veterináře a behavioristy, co dělat a zapracovat na pocitu bezpečí kotěte.

Sirotčí onemocnění u koček – jak léčit?

Sirotčí onemocnění u koček je vážný stav, který vyžaduje pozornost a odpovídající přístup ze strany ošetřovatele. Léčba sirotčího onemocnění u koček vyžaduje trpělivost a čas. Důležité je, aby se kočka cítila bezpečně, respektovala její odlišné potřeby a pracovala na jejím sebevědomí.

Kočka s osiřelým onemocněním potřebuje hru a stimulaci. Je důležité naučit ho hranice, které se posouvají kvůli problémům s chováním. Kočka by si měla hrát každý den alespoň půl hodiny. Nejlepším řešením je zavést do života vaší kočky rutinu s pevnými časy pro krmení, hraní a odpočinek. Čím méně změn v životě vaší kočky, tím lépe. Hra by měla probíhat minimálně třikrát denně a vždy končit ulovením kořisti – hračky a následným odměněním – pamlskem nebo jídlem.

Při hraní s kočkou trpící osiřelým onemocněním je velmi důležité dodržovat několik pravidel:

• nikdy si nehrajte s kotětem/kočkou částmi těla (ruce, paže, nohy atd.)
• vždy ukončete hru pamlskem nebo jídlem
• interaktivní hračky by se měly obvykle používat jednou denně, ostatní hry by se měly provádět se standardními hračkami
• snažte se dodržovat pravidelnou herní dobu
• je skvělé, když si kočka hraje sama, ale hraním se zároveň posiluje pouto s majitelem, proto je společné hraní tak důležité

U hraček se vyplatí mít rybářský prut, kočičí míčky a samozřejmě škrabadlo. Na škrabadle si kočka bude moci brousit drápky a pozorovat okolí. Pokud kočka útočí na vaše ruce nebo nohy nebo je příliš agresivní, přestaňte si hrát a nechte kočku uklidnit se. Může se to zdát jako sladká zábava, když je to ještě kotě, ale může se to změnit ve vážný problém s chováním. Některé kočky s osiřelým onemocněním mohou způsobit vážné poškození kůže svého majitele. Je důležité učit kotě vhodnému chování již od útlého věku. Stojí za to ho odměnit za to, že si dobře hraje a tráví čas stimulací kočky.

Život s kočkou se sirotčím onemocněním

Kočce se vyplatí připravit úkryty, například tunely nebo domky. Kočky jsou přirozenými pozorovateli a lovci, takže vytvoření místa ve výšce může také pomoci vaší kočce cítit se bezpečně. Budou dobře fungovat lůžka na radiátory nebo police na stěnu. Můžeme umístit do pelíšků maskoty, se kterým se bude moci kotě mazlit. Dobrým řešením jsou měkké deky, pod které se může kočka schovat. Pokud se vaše kočka schovává pod postelí nebo za pohovkou, nevytahujte ji násilím. Vyplatí se mu dát čas a nechat ho zvyknout si na situaci. Pokud jsou v domě další zvířata, je velmi důležitá socializace.

Pokud si kočka vykonává potřebu mimo pelíšek nebo je stále agresivní, je její použití dobrým řešením feromony pro kontakt. Kočka by se pak měla stát jemnější. V obtížnějších případech může být nezbytná pomoc odborníka na chování zvířat, který pomůže vytvořit plán modifikace chování. V extrémních případech může váš veterinář doporučit léky proti úzkosti nebo jiné léky, které pomohou zmírnit příznaky.

Alexandra Dřevinská

Foto: Canva.com