Košík
0 ks

0
Košík je prázdný
Kategorie
Jaký je rozdíl mezi prostým strachem ze psů a kynofobií? Kdy se úzkost stává chorobnou? Je potřeba to léčit a jak na to? Přečtěte si, co je to panický strach ze psů a odkud pochází.
Strach z cizích psů je zcela běžný a v podstatě oprávněný. Pes je silné zvíře, které může v ohrožení silně zaútočit a kousnout. Kdy se tedy strach stane chorobným a dostane jméno kynofobie?
Než vysvětlíme, co je kynofobie, stojí za to znát definici samotné fobie. Je to termín odvozený z řečtiny a znamená iracionální strach nebo hrůzu. Tento strach se vyskytuje mimo rozum a nevyplývá ze skutečné hrozby. Existuje několik stovek fobií – od tak populárních, jako je strach z pavouků nebo tmy, až po tak originální, jako je strach ze slunečního světla (eosofobie) nebo strach z panenek (pediofobie). Ve skutečnosti se můžete bát téměř čehokoli.
Kynofobie zahrnuje strach ze psů a je vlastně jednou z nejčastějších fobií. Jde o úzkostnou poruchu, která může být mírná i těžká, projevující se nejen při kontaktu se psy, ale ovlivňuje i to, jak je fobický člověk vnímá.
Stejně jako u většiny fóbií se předpokládá, že původ strachu je v raném dětství. To může souviset s vědomými zážitky, například pokousáním psem nebo sledováním filmu s nebezpečným psem, ale také s nevědomými zážitky během kojeneckého věku, například vyděšením hlasitého štěkání.
V raném dětství se může objevit kynofobie , která vyvolává dojem, že jsme se psů báli „navždy“ nebo v jakémkoli věku v důsledku traumatických zážitků.
Jak rozeznat kynofobii od zcela běžného strachu z cizích psů? Za prvé, fobičtí lidé pociťují paniku, když neexistuje žádná skutečná hrozba. Když vidí psa za plotem, na vodítku a s náhubkem nebo i v televizi. Záchvat paniky může nastat i při pohledu na psa z dálky. Při pouhém pohledu na předmět fobie se u lidí trpících fobií objevují příznaky jako: třes, zvracení, třes rukou, nevolnost, pocení, zrychlení tepu, dušnost, potíže s mluvením, zčervenání, pláč nebo touha utéct.
Je těžké zastavit panickou ataku - moc nepomůže vysvětlování, že se není čeho bát, že pes není hrozbou, ba co víc - člověk, který si je vědom své fobie, může chtít vědomě ovládat svou strach, ale podvědomý pocit strachu je silnější.
Fobie může mít různou závažnost – v případě lehčích se s ní může postižený pokusit vypořádat sám. Dobrým cvičením je postupné vystavování se podnětům – sledování videí jemných, přátelských psů, pak pobyt ve společnosti psů rodiny nebo přátel a končící setkáním s cizími psy, například na výstavě. Dobrým řešením je také pokusit se setkat se psy pracujícími v psí terapii – nejlépe pod dohledem odborníka. Toto poslední řešení se doporučuje zejména pro terapii malých dětí.
Co byste neměli dělat? Především nesmíte bez varování konfrontovat ustrašeného člověka s předmětem strachu. Zde může šoková terapie situaci jen zhoršit. Měli byste se také vyhnout společnosti psů, kteří vykazují agresivní chování.
Pokud se dítě bojí psů, v žádném případě by nemělo být povzbuzováno, aby je kontaktovalo. Nejlepší je nechat dítě klidně psa pozorovat a řídit se potřebami dítěte. V tomto případě je nejdůležitější neublížit.
Odborná léčba fobií je možná a probíhá většinou dvěma způsoby pod dohledem psychologa nebo psychiatra. Jednak je pacient na strachový podnět postupně desenzibilizován, jednak je farmakologicky podporován léky ze skupiny benzodiazepinů. Prognóza se liší v závislosti na rozsahu fobie a pacientově postižení.
Za zmínku také stojí, že fobie se mohou periodicky objevovat a mizet bez ohledu na léčbu – v určité fázi života se můžeme něčeho bát a po pár letech či měsících na fobii navždy zapomeneme.
Vyplatí se to dělat? O tom musí rozhodnout především dotyčný, protože úspěch terapie do značné míry závisí na jeho ochotě a nasazení. Život bez fobie je jistě pohodlnější, ale samotný proces léčby je také dřina.
Jedním z nejoblíbenějších lidí, kteří bojují s kynofobií, je Angela Merkelová, německá kancléřka, kterou v roce 1995 napadl a pokousal pes.